Příběh bílinského uhlí

Kde se vzalo uhlí v okolí Bíliny

Ložiska uhlí na Bílinsku jsou od hlubokého pravěku součástí jednoho obrovského ložiska hnědého uhlí, které se táhne od Ústí nad Labem a Varvažova na severovýchodě po Klášterec nad Ohří a Kadaň na jihozápadě. Území, pod jehož povrchem se toto ložisko uhlí nachází, nazýváme mosteckou (dříve severočeskou hnědouhelnou) pánví. Pro celou pánev je charakteristický plochý reliéf, její okolí je naopak hornaté. Jako geomorfologický útvar je pánev vymezena svahem Krušných hor na severu, výběžky Českého středohoří na jihovýchodě, Doupovskými horami na jihozápadě a pohořím Džbán na jihu. Předmětem více jak 200leté těžby je hnědouhelná sloj o mocnosti 20 – 45 m, místy vycházející na povrch, většinou však skrytá pod stovkami metrů jílovitých a písčitých usazenin. Část ložiska těžená povrchovým lomem Bílina (dříve Velkolomem Maxim Gorkij) zahrnuje úsek jihovýchodního okraje mostecké pánve, kde se uhelná sloj nachází těsně pod povrchem a noří se k západu a severu až do hloubek kolem 250 m pod mladší písčitojílovité usazeniny. Tvar ložiska dobře popisují tisíce geologických vrtů a kilometry důlních chodeb vzniklých v minulosti během hlubinné těžby uhlí a geologové již vytvořili přesné počítačové modely ložiska a spočítali množství zásob uhlí použitelné k vytěžení. Jak ale vlastně došlo k tomu, že se v naší oblasti vytvořilo takové nakupení tolik žádané a kvalitní suroviny?

Dokladem o vývoji pánve v třetihorách je nejen sama existence uhelné sloje a písčitojílovitých usazenin v jejím nadloží, ale i nálezy nepřeberného množství zkamenělin v těchto usazeninách. Zkamenělé a zuhelnatělé ostatky rostlin i živočichů, kteří v třetihorách náš kraj obývali spolu se strukturami zemin, ve kterých je nacházíme, jsou otevřenou knihou, archivem, ve kterém geolog dokáže číst jako dítě ve slabikáři. Díky dolování a snaze geologů zachránit, co se dá, sklad hmotné dokumentace oddělení geologie Dolů Bílina a sbírky řady muzeí skrývají tisíce kusů těchto němých, ale v rukou odborníka velice sdělných přírodnin. Rovněž samo složení zemin v nadloží a podloží sloje, složení uhlí, struktury viditelné na otevřených řezech lomů a rovněž výsledky mikroskopického výzkumu celou tuto mozaiku rozsáhlého geologického archivu podstatně doplňují. Paleontologové spolu s geology dokáží z této široké plejády dokladů vytvořit obraz o tom, jak krajina v třetihorách vypadala, jaké podmínky tehdy panovaly a jaké procesy ložisko postupně vytvářely.

Uhelná sloj na Lomu Bílina dosahuje až 30 m	Uhelnou sloj tvoří rostlinná zuhelnatělá hmota	Zuhelnatělý strom
Pohřbený les na hlavě uhelné sloje	Pohřbený les na hlavě uhelné sloje	Struktura rostlinných buněk v zkamenělém kmenu stromu

Uhelná sloj a nadložní usazeniny vznikaly postupně, souběžně s tím, jak poklesávalo dno pánve. Založení celé mostecké propadliny sahá až do období před 60 – 25 miliony let, kdy v oblasti Doupovských hor a Českého středohoří probíhala intenzivní sopečná činnost, při které se na zemský povrch vylilo obrovské množství čedičové lávy. Další objemy zejména znělcového magmatu zatuhly pod zemí. Na počátku vzniku výplně pánve, zhruba před 22,5 miliony let, byla řeka odvádějící svoje vody od Rakovníka přes Žatecko směrem na sever do Německa, kde se rozkládalo tehdejší Severní moře. Neexistovala hradba Krušných hor, takže tato „Praberounka“ mohla nerušeně proudit do moře. Vlévala se do něj patrně někde v oblasti dnešní středoněmecké pánve, jižně od Lipska. Doposud ne zcela objasněné a popsané prohýbání dna pánve, však stále více zadržovalo vodu a vodou přinášený písek a jíl v oblasti. Kolem řeky v široké ploché a vlhké močálovité nivě vznikaly první vrstvy rašeliny při povodních zanášené jílem. Jeden z prvních rašelinotvorných močálů se rozkládal právě mezi Bílinou, Duchcovem, Lomem a Braňany a vznikala v něm vrstva rašeliny, ze které posléze vznikla takzvaná spodní sloj. V těchto močálech díky dostatku živin přinášených řekou a v téměř subtropickém klimatu s teplotami pouze výjimečně klesajícími pod 0°C, bujela bahenní a vlhkomilná vegetace v čele s mohutnými jehličnany čeledi taxodiovitých, kam patří například i známé sekvoje. Vegetace produkovala takové množství rostlinné hmoty, že jejím usazováním v podobě vrstvy rašeliny docházelo k vyrovnávání poklesů dna pánve, aniž by močál byl zcela zatopen. Postupně se rašelinotvorný močál rozšířil na celou plochu dnešní pánve i za její současné hranice. Na dlouhou dobu se v pánvi ustálil obrázek rozsáhlého močálu rozkládajícího se od dnešního Varvažova po Kadaň. Do močálu na Žatecku ústila nevelká řeka. Ta protékala močálem, zásobovala jej vodou, často měnila průběh toku a během povodní zanechávala ve svém širokém okolí v močálu jílovité a písčité usazeniny, které vytvořily opakované štěpení sloje především v oblasti takzvané žatecké delty a proplástky jílu ve sloji na Bílinsku. Krajina se svým rostlinstvem a živočišstvem velmi připomínala současnou krajinu jihu Floridy – oblast močálů Everglades. Močál se stal pastí na materiál nesený řekou. Některé geologické doklady na německé straně hranic ukazují, že zbytek vody neodpařený v močále a zbavený neseného jílu a písku pokračoval odtokem do Severního moře. Na Bílinsku pánevní dno za tu dobu pokleslo, nejméně o 200 m a vznikla tak víc jak dvěstěmetrová vrstva čisté rašeliny. Zrychlené poklesávání dna pánve na Bílinsku pak způsobilo přesun ústí toku do oblasti mezi Duchcovem a Bílinou a na úrovni horní části sloje vzniklo stlačováním vrstvy rašeliny až 150 metrů mocné písčito-jílovité těleso takzvané bílinské delty. Na dlouhou dobu se na Bílinsku změnilo čistě močálové prostředí na velmi pestrou krajinu, ve které bylo možno na malé ploše najít jak zbytek původního močálu s mozaikou drobných odlišných močálových biotopů, tak nevelkou jezerní plochu a ústí řeky s vějířovitou deltou a výše po proudu také říční nivu s korytem vinoucí se řeky.

Otisky tisovců Taxodium dubium	Otisk šišky borovice Pinus	Otisky javorů Acer a tisovce Taxodium
Otisk listnatého lesa (olše Alnus, Ficus, Paliurus)	Vzácné vodní kapradinky Salvinia	Velká část lína Palaeotinca
Krunýř vodní želvy Trionyx	Krunýř bahenní želvy	Schránky perlorodek Margarittifera
Škeble Pseudoanodonta s drobnými plži	Otisk třetihorní cikády Tibicena

Paleontologické nálezy dokumentují existenci pestré subtropické vlhkomilné flóry, podobné těm, které dnes rostou v jihovýchodní Číně nebo na jihu USA. Některé nalezené druhy rostlin (celkem bylo nalezeno více jak 130 druhů) jsou unikátní v rámci třetihorních usazenin celého světa. Pestrou mozaiku biotopů využívala ke svému životu široká plejáda živočichů. Bohužel kyselé močálové vody neumožnily jejich ostatky zachovat dodnes v takové hojnosti, jako je to například známo ze stejné doby z Tušimicka. Zejména nálezy savčích ostatků jsou naprostou výjimkou přesto, že je zřejmé, že savci zde žili. Zejména okolí řek zcela jistě obývala bizarní Chalikoteria - příbuzní koní, Amphycioni - masožraví medvědopsi, lovící drobné pralesní jelínky rodů Paleomeryx nebo Amfitragulus, nebo třeba bobři, veverky a samozřejmě celá skupina drobných hlodavců a hmyzožravců. Velmi hojní museli být rovněž hadi rozmanitých druhů, kteří zde nacházeli hojnost kořisti a také ptáci. K největším nalezeným živočichům řadíme krokodýly, bahenní a vodní želvy a velemloka, tedy živočichy, jejichž části těl byly zachovány díky tomu, že zahynuli ve vodě a byli během povodní brzy pohřbeni pod vrstvou bahna, které zabránilo jejich rychlému rozkladu. Poměrně hojně se lze v třetihorních usazeninách na Bílinsku také setkat s ostatky mnoha druhů hmyzu. Značná část nalezených listů rostlin nese stopy činnosti hmyzu.

Nejhojnější minerál markazit	Krystal síry a sádrovce	Vzácný krystal organického minerálu whewellitu
Krystal křemene v zuhelnatělém kmeni stromu	Žilka českého jantaru duxitu ve zkamenělém stromě	Kapka duxitu v prokřemenělém kmeni stromu

S postupným zaplňováním pánve jílem a pískem stoupala hladina v jezeru. Následné horotvorné činitele spolu s tímto způsobily posun delty řeky do vnitrozemí a rozšíření jezera na celou plochu pánve. Pánev se tedy záhy přeměnila v souvislé velmi mělké jezero, ve kterém se po dlouhou dobu usazoval převážně jíl. Jenom na krátkou dobu se obnovil rašeliništní režim v době vzniku takzvané lomské sloje, rozšířené dnes pouze v nejhlubší části pánve mezi Duchcovem, Osekem a Lomem. Tlak postupně vznikající až 300metrové vrstvy jílu, bakteriální procesy a zemské teplo způsobily vytlačení většiny vody z 200 m mocné vrstvy rašeliny, zmenšení jejího objemu zhruba na 1/7 a biochemickou přeměnu rašeliny na hnědé uhlí, tak jak je známe dnes. To vše se odehrálo v časovém úseku někde před 22,5 a 17 miliony let. Pokračující horotvorné pohyby ve čtvrtohorách zcela změnily plán oblasti vytvořením hradby Krušných hor. Původní odtok byl touto hradbou zahrazen a voda od té doby z Čech odtéká především labskou průrvou. Z oblasti pánve i okolních pohoří bylo odneseno obrovské množství větrajících hornin a zemin a na druhou stranu byl během dob ledových a meziledových do pánve přinesen a zde usazen zcela odlišný materiál – říční štěrkopísky a spraš. Vytvořila se tak podoba současného reliéfu krajiny a současného rozsahu pánve, který je již jen zbytkem toho původního. Tektonické pohyby, prohýbání a zlomy vzniklé v zemské kůře vymezily na Bílinsku jednotlivé části ložiska, evidované dnes jako samostatná ložiska nebo přímo dobývací prostory. Další historie již je historií využívání ložiska lidmi – těžby uhlí.

Ing. Karel Mach, Ph.D.
autoři fotografií Dvořák Z., Mach K. Fuchs P.